Proč nejíme sóju ani karob? Jak to souvisí s alergií na mléko? Alergie jsou někdy jako kód. 10 rad tápajícím rodičům.

Mám alergii na bílkoviny živočných mlék a můj syn Matěj taky. Máme alergii na soju a karob. Samotné zjištění nebylo jednoduché a bylo dost zvláštní, jak pozdě jsem na to přišla. A to i přesto, nebo právě proto, že jsem od malička "registrovaný" alergik (rozumějte léčený, zjištěný a potvrzený klasickou alopatickou i alternativní, celostní medicínou).

POZOR! Tady následuje takový dlouhý story na téma "Proč nejím sóju a karob". Nechci nikoho odrazovat od toho, aby si je dal. Nebudu rozebírat teď její klady a zápory nebo to, zda jí člověk má jíst nebo ne. Ráda bych jen obšírně vysvětlila důvody, proč (nejen) sóju a karob nejíme, tudíž s ní nevařím a také, proč si myslím, že lidem způsobují často potíže. Třeba těm, kteří hledají na mých stránkách něco o celiakii, alergiích a dietě na zánět střev. Je to jen můj neodborný názor a dlouholeté pozorování na mě a mého syna. Nicméně, závěry jsou pro mě zajímavé. Je to takový příběh alergika, který by mohl někoho, kdo tápe v problémech alergií, navést. 

Dlouhý příběh o problémech s alergiemi

Pro mě to celé to začalo nejvýraznější alergií na pyly, když mi byly tak 4 roky. Je to takové dramatické; nemůžete dýchat, kýcháte a smrkáte tisíckrát denně celý rok, při zvýšené námaze pociťujete dechovou nedostatečnost a astmatické záchvaty, omdléváte. O nesmírné únavě a depresích ani nemluvím. Na alergologii zjistíte díky vpichům, které druhy kvetoucích trav a bylin vám vadí nejvíce. Zaléčíte. 

Léčba a její (ne)účinnost

Začínala jsem antihistaminiky, spreji a kapkami do nosu, kolem začátku školní docházky. Pokračovala homeopatickými přípravky a dietou. Na čas to pomohlo a pak se pomalu, plíživě vše objevilo znovu. Se zhoršením přicházela imunoterapie, inhalátor, kortikosterioidy v injekcích. Kápézetka s adrenalinem a léky proti anafylaxi. Výsledky byly jako na houpačce. Časem se však alergie vracely v horším a horším průběhu. 

Rozvinul se mi atopický ekzém do krvavých, nehojících se ložisek, nebyla jsem schopná ani spát bolestí. Další nepříjemností byly otoky hrdla, zvracení, padání tlaku, nevolnosti a omdlévání. Kopřivka, afty, svědění, lámavost nehtů, padání vlasů. Parlayzující bolesti břicha, průjmy střídající se zácpami, migrény, záněty uší, bolesti zubů, časté infekce. Gynekologické záněty, silné a nepravidelné dlouhotrvající krvácení, otoky, bolesti, endometrióza, samovolný potrat. Deprese, rozpad životních hodnot, rozpad osobnosti. 

Praktická lékařka na mé několikaleté urgence na vyšetření reagovala netečně, bylo vidět, že podle ní přeháním. Prý jsem snědla něco špatného a proto jsem omdlela. Prý sem tam bývá každému špatně. Mladí lidé často trpí depresemi... Časem mě prostě doporučila na psychiatrii. Moje alergoložka byla naopak moc fajn, snažila se mi pomoci více, než by musela a myslím že i nad rámec svých kompetencí. Jenýe v tu chvíli jsem už polykala jeden prášek za druhým a když mi bylo čím dál hůře, tak mi na psychiatrii zvyšovaly dávky a měnili medikaci jako na běžícím pásu. Byla jsem troska neschopná vylézt z postele. Váhový výkyv za dva roky byl 20 kilo, které jsem nabrala a zase shodila bez jakékoli změny stylu, pouze změnou medikace. Měla jsem hrozné vyrážky po těle, zvracela celé dny nebo trpěla bolestmi hlavy, očí, břicha, gynekologickými problémy, záněty po celém těle, neustále nemocná. 

Časem jsem se doatala do stavu aboslutní apatie a jediné o čem jsem byla schopná přemýšlet, byla sebevražda. Aby už mi nebylo tak zle. Moje "léčba" trvala asi 5 let a neviděla jsem nic než naprostou tmu, zoufalství, bolest. Jenže sjem se nedokázala zabít. Postupně jsem vysadila všechny léky které sjem brala i přes nesouhlas lékařů, protže jsem dospěla k tomu, že chci mít alespoň čistou hlavu, když je mi zle. Bylo to teda hrozné, je to jako léčba alkoholika, a nikomu to určitě nedoporučuju!!

Sice sjem nebrala léky, ale abstinenční příznaky a doprovodné problémy se vlekly dlouhé měsíce, stejně jako strašně špatný psychický stav. Ten tak snadno do rovnováhy nedostanete, jako tělo. Deprese se proměnily, ale zůstávaly hrozné propady nálady, zjistila jsem co jsem za pět let prošvihla, měla jsem hrozné posicity zmaru, lítosti, úzkosti. Jediné co mě ještě opravdu drželo naživu byla paličatost a to, že neplánovaně jsem otěhotněla. Všechny zdravotní problémy se ale místo zlepšení navíc časem ještě nabalovaly. Těhotenství pro mě byl fyzicky opravdový zápas. 

Po porodu se mi rozvinuly alergie v takové míře, že jsem opravdu myslela, že prostě umřu.

Ale také jsem po narození syna začala pozorovat zvláštní věci. Měl řekla bych alergické, tedy stejné příznaky jaké já naprosto ve stejnou dobu, bez průkazné alergie na pyly. Pak mi teprve došlo, že existuje i něco jako dědičná zátěž a zkřížené alergie a že bych jim měla věnovat pozornost. Pak se mi tohle "dejavu" objevilo v životě ještě mnohokrát. 

Cesta na gastroenterologii

No a protože syn reagoval po kojení stejně jako já po jídle na pár minut stejně a v dětské nemocnici mě už před tím trochu "odbyli" (spíš hodně), rozhodla jsem se, že když mám stejné problémy jako Máťa, vyzkouším nejdřív vyběhat si tedy všechna vyšetření sama a uvidím, jestli jsem jen hypochondr, nebo mi něco je. Po značných peripetiích jsem objevila při vyšetření díky gastroenteroogii, že nemám intoleranci laktózy jak jsem leta myselal, ale alergii na bílkoviny živočišných mlék ( přestože jsem chodila k výborné alergoložce, nikdy mi test buď nedělala nebo nevyšel, to nevím). Dál se objevila při této prohlídce celiakie a další problémy.

Vysadila jsem hned všechny výrobky z mléka u sebe i alergického syna, spolu s lepkem najednou. Objevily se i hraniční hodnoty pro sóju, a další alergeny. Rozhodla jsem se, že jakmile budu stabilizovaná v dietě bez lepku a mléka, že to vyzkouším. Reakce následovala a díky tomu, že už mi nebylo špatně úplně pořád a po všem, jsem se konečně naučila rozpoznávat, které potraviny mi nedělají dobře. U sóji u mě není reakce prudká, spíš opožděná a malé množství odtoleruji. Netuším, proč to tak je, ale funguju s tím dobře. syn reaguje naprsto stejně. 

Domácí test na alergii

Ale dál jsem měla nějaké obtíže. Objevovaly se a už se nedaly připisovat ani dietním chybám v bezlepkové a bezmléčné dietě, kterou jsem vychytala a navíc jsem přestala raději jíst kdekoli mimo domov. Tak jsem narazila na další informace o zkřížených alergiích a dala si 1+1 dohromady. Naprosto odpovídám schématu, kdy alergie na bílkoviny mléka kravského, se většinou projeví i na kozím a ovčím mléce a na reakci na sóju. A hledala jsem v seznamu dál, co by mi mohlo vyvolávat alergickou reakci. Věděla jsem o mandlích, po kterých jsem se asi dvakrát dusila (ale někdy také ne a teď je hodně ve vaření používám a vím, že to nebylo mandlemi, ale o tom jindy). Kápla jsem tedy časem zkoušení na karob. 

Ten strašlivý karob!

Karob má velmi podobnou skupinu alergenů jako sója. Jejich sekvence amynokyselin alergenů jsou velmi podobné. Co je ještě karob, se dozvíte asi nejlépe u Margit Slimákové.

O tématu alergií bych ráda psala, ale nejsem odborník a ještě bych něco popletla (ale pokud jde o praxi, to mám 30 let zkušeností, hahaha). Více o alergiích a astmatu určitě najdete třeba zde a zde.

Vysadila jsem karob, který jsem si ještě navíc bláhově koupila, abych nám obohatila jídelníček a po měsíci od vysazení jsem musela konstatovat, že je po problému. Zajímalo mě, jak je to možné, když jsem karob měla jen chvíli ve špajzu a použila jen párkrát, a zjistila jsem, že zdroje alergenu jsou velmi pěkně skryté v obsazích složení potravin, zejména těch z obchodů zdravé výživy.

• Karob je prášek z plodu svatojánského chleba. Ten přeci nejím? Ale! 
• Rostlina se jmenuje správně rohovník obecný. A rohovníková moučka je například zahušťovadlo rostlinných "smetan", které jsem kupovala a hojně používala hned od začátku nasazení bezmléčné diety.
• Nebo víte, že existuje i pod jménem karubin a označením aditiva E 410? Takže ho naleznete ve spoustě zpracovaných potravin.
• Karob se přidává také do cukrovinek a sladkostí, směsí na pečení bez lepku (třeba DF směs na chleba tmavá, Schar C), v pudinku, v mléčných výrobcích (kakaové jogurty), v kávových náhražkách, v pleťových maskách, kefírech, tmavých pivních limonádách, mandlovém mléce, ovesné smetaně, kokosovém sýru, vegan majonéze, mazacích sýrech, a dalších a dalších výrobcích. Pěkný fotoseznam pro ilustraci najdete tady.

Stejně jako si u celiaka musíte dávat pozor na lepek, může se i jiný alergen takhle schovávat. Bohužel, člověk pak má pocit, že musí spolknout Wikipedii a radši snad vaří všechno domácí, než by se zase spletl.  

Když jsem to všechno prošla, zjistila jsem, že vlastně jím karob neustále a tělo reaguje. Trochu mě to svalilo na zadek, říkala jsem si, že i po 30 letech jsem pořád hloupá. Jak to, že jsem o tomhle všem nikdy neslyšela a nikdo z lékařů mi o tom neřekl?

Nejde vůbec jen o karob nebo soju

Důvodem, proč tenhle článek sepisuju je, že sama jsem na takový nenarazila. Když zadáte do vyhledávače heslo "karob", spíš vyleze nějaký obsah živin popř. recepty na zdravé svačinky pro děti. Ale já chci upozornit, že i nevinná potravina se spoustou živin a jistě výborných vlastností, se pro někoho může stát hrozbou. 

A co je důležitější, každý alergik si dnes může přečíst o nebezpečí reakce na arašídy, lepek, mléko a dává si pozor. Ale co když alergen není tak zřejmý? Já mám nejspíš 30 let alergii na mléko a přišla jsem na to až když jsem myslela, že vážně umřu. Nekecám. A teď, když to sepíšu, to vypadá tak snadné až směšné!

Navíc se o tom všude mluví, každé druhé dítě má ABKM. Kdekdo ví, co je bezlaktozové a mandlové mléko. Ale ještě před pár lety, mi nikdo nevěřil, že syn je alergický. Před dvaceti lety, jsem byla depresivní holka a hypochondr. Anebo dítě, co si vymýšlí, že ho bolí břicho, aby bylo zajímavé a omdlívá ve škole, aby se ulilo. 

A co když to, co trápí vás, má takové jednoduché, ale přece jen pro nás nesnadno rozluštitelně řešení? Jak často se při nějakém chronickém problému zastavíte a přemýšlíte, že jste třeba úplně vedle? 

Je těžké všechno opustit a začít od začátku, ale někdy se to vyplácí. 

10 rad alergikům a jejich rodičům na závěr

Tento článek jsem nechtěla vlastně ani psát nějak podrobně o karobu, sóje nebo konkrétní nesnášenlivosti či alergii. 

Chtěla jsme naznačit jak dlouhá může být cesta ke zdraví. Ale i to, že život může být krásný, když máte tu vůli a hlavně znalosti a sílu zkoušet svoje reakce. Z mého příběhu plyne poučení, které bych ráda předala. 

1. Nepodceňujte svoje problémy, které se opakují.
2. Nepodceňujte problémy svých dětí a blízkých.
3. Snažte se přijít věcem na kloub, choďte k lékaři na kontroly a otravujte, když máte pocit že jeto adekvátní. Adekvátní znamená, že to snižuje kvalitu vašeho života.
4. Nikdo za vás nic nevyřeší a bohužel ta práce a odpovědnost za zdraví je na nás. Postavte se za sebe i dítě.
5. Řešení může být jednoduché a zřejmě, až se zdá, že to snad není možné. 
6. Řešení může být však také komplikované a téměř neviditelné.
7. Žádný člověk není jako druhý, každý má právo být jiný.
8. Zároveň je kolem tolik lidí, kteří mají podobné problémy! Koukejte po fórech, skupinách na FB kde se dozvíte spousta rad, receptů ale i povzbuzení. 
9. Neházejte flintu do žita, odměníte se skutečným zdravím. 
10. A vařte - vařte - vařte doma, ze surovin, co mají kvalitu a smysl. Je to cesta ke zdraví. Bez léků, chemie a s velkou radostí. Investujte do sebe a svých blízkých to nejcennější - pozornost, porozumění, čas.

A to je všechno? Stačí to?

Odzkoušela jsem si i další potraviny ze skupin možných alergenů, jako je soja a karob, na víc jsem nepřišla. A i když nějaké minimální obtíže sem tam mám, neřeším je. Nechci podléhat tomu, že se budu zbytečně bát. Víte, existuje tolik možností, jak se pátrat po tom, co mi ještě je - testy intolerance, analýza z vlasů, očí, vlastního bobku a další více či méně uznávané metody.

Možná zase až bude čas a chuť na něco přijdu. A možná, že už na to nemám chuť, nebudu už hledat žádné příčiny a prostě přijmu drobnější nedokonalosti svého života.

Kousek po kousku už víc jak tři roky ladím svůj seznam "OK potravin", které bezpečně můžu a zkouším ty sporné. Na seznam těch zakázaných patří soja a karob, mimo jiné. Když mám dobré období a čas, snažím se pořád dál a dál a výsledky za ty leta jsou neuvěřitelné. Sice mi to trvalo dlouho, minimálně tři roky a nekončím, ale když porovnám ty problémy, které mě úplně vyřadili ze života, nic to není. 

A co vy?  Mátě nějaké alergie? A co soja, jíte jí? Co si myslíte o její sporné pověsti? Jaký je VÁŠ příběh?

Budu ráda za všechny šťouravé otázky a komentáře, hlavně pokud máte nějakou obdobnou zkušenosti alergiemi, jejich průběhem nebo objevy na tomto poli. Napište mi do komentářů na FB nebo na mail alena.melicharova@kitchenapotheke.cz. Nikomu to neřeknu, vážně. Těším se. A.